Biopotraviny a jejich výživová hodnota

Biopotravina je dle zákona o ekologickém zemědělství 242/2000 Sb. definována jako potravina rostlinného nebo živočišného původu, vyrobená z bioproduktů zpracovaných podle zákona o ekologickém zemědělství. Jako ekologické zemědělství chápeme zvláštní druh zemědělského hospodaření, které dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí, případně zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce, a které zvýšeně dbá na vnější životní projevy, chování a pohodu chovaných hospodářských zvířat.

Volně se pasoucí krávy

Biopotraviny v číslech

V současné době působí v České Republice přes 2000 ekofarem. Ekologické zemědělství v roce 2011 zaujímalo 10,5 % z veškeré výměry orné půdy a obrat nákupu biopotravin činil 0,55 % z celkové spotřeby potravin v ČR, kdy nejčastěji kupovanou skupinou potravin byly mléčné výrobky. Akční plán si klade za cíl do roku 2015 procento orné půdy navýšit až na dvě desítky a rovněž předpokládá zvýšení obratu z nákupu biopotravin na 3 %.

Značení biopotravin

Správně označená biopotravina nese na svém obalu název „BIO“ nebo „produkt ekologického zemědělství“, grafické logo „biozebry“ a kód kontrolní organizace. Od 1.července 2010 je navíc zavedena povinnost  používat jednotné evropské logo, tzv. „eurolist“, u biopotravin produkovaných v rámci EU. Používání evropského loga samozřejmě nebrání použití národních nebo soukromých značek. Členové svazu ekologických zemědělců mohou navíc používat ochrannou známku svazu.

Značení biopotravin

Biopotraviny a nutriční hodnota

Rostlinné bioprodukty obecně obsahují více sušiny a méně vody, než konvenční potraviny. Naopak obsah bílkovin bývá mírně vyšší u konvenčních produktů, tedy rostlin pěstovaných běžným způsobem. Tento fakt je dáván do souvislosti s používáním většího množství různých hnojiv s obsahem dusíku, který rostliny „mohou pohodlně zabudovat do svých bílkovin“.

Oblíbeným tématem nejrůznějších sledování je hladina vitaminu C. Více vitaminu C je častěji nalézáno u bioproduktů, i když rozdíly jsou minimální, nebo dokonce vůbec žádné. Výsledky porovnávání množství karotenoidů se velmi různí a vědci se kloní k názoru, že spíše než typ zemědělství jejich obsah ovlivňuje např. půda, použitá hnojiva nebo pesticidy a odrůda plodiny.

Běžné potraviny obsahují prakticky stejné množství vitamínu C jako biopotraviny

U biopotravin byla prokazatelně zjišťována vyšší hladina fosforu. Pro nás, spotřebitele, má tento fakt ale omezený význam, neboť k nedostatku fosforu dochází až při téměř úplném hladovění. Přijímá-li člověk běžnou stravu, deficit tohoto prvku nehrozí. U rostlinných bioproduktů bylo taktéž prokázáno asi o 30 % nižší množství reziduí (zbytků) pesticidů (látek na ochranu rostlin před jejich škůdci). Otázkou však zůstává, jaké má toto zjištění pro nás spotřebitele význam, neboť také u konvenčních potravin se množství reziduí pesticidů pohybuje hluboko pod ADI (z angl. acceptable daily intake = akceptovatelný denní příjem). Nehledě na to, že loupáním, či omytím potraviny lze toto množství ještě snížit.

Mléko a mléčné výrobky

U živočišných produktů je jedním z předmětů zkoumání obsah mastných kyselin v mléce. V této souvislosti je ale třeba zvláště zdůraznit, že výsledky šetření se liší často již z toho důvodu, že byly porovnávány vzorky pocházející z různého ročního období, což má samo o sobě vliv na zastoupení mastných kyselin v mléce (zejména se mění během roku typ ustájení dobytka a druh krmiva). Většina ze studií se kloní k tomu, že „biomléko“ obsahuje o něco více omega 3 nenasycených mastných kyselin, nežli mléko z konvenčního chovu; rozdíl v obsahu bílkovin v mléce zjištěn nebyl.

Porovnávání četnosti bakteriální kontaminace bio a konvenčních potravin dopadlo neprůkazně, což v praxi znamená, že možnost, že nějaká potravina bude obsahovat nežádoucí kmeny bakterií, je stejná jak u „bio“, tak „nebio“ potravin. Ale po porovnání nalezených bakterií na rezistenci vůči působení 3 a více antibiotik vycházelo příznivěji kuřecí a vepřové maso z biochovů, u nichž byl výskyt rezistentních kmenů bakterií asi o třetinu nižší.

Zelenina od lokálních zemědělců

Výsledky studií na téma nutriční hodnoty biopotravin se často velmi liší, eventuálně není zjištěný rozdíl natolik velký, aby byl brán jako prokazatelný. Důvodem může být špatné postavení studie, porovnávání různých odrůd či srovnávání vzorků vyprodukovaných v různou roční dobu, což má samo o sobě vliv na složení a zastoupení jednotlivých látek. Proto je velmi obtížné posoudit přínos biopotravin na zdraví člověka. O to více, když číselné množství vyjadřující obsah posuzovaných látek v potravině nemusí vystihovat další velmi významnou veličinu, kterou je vstřebatelnost dané látky.

Vstřebatelnost každé látky závisí na mnoha faktorech. Některé látky mají schopnost vstřebatelnost ovlivnit pozitivně, kdy se látka vstřebává více, nebo negativně, kdy daná látka prochází trávicím traktem, aniž by ji náš organismus dokázal plně využít. K prezentaci dalších závěrů bude ještě potřeba mnoho studií zahrnující právě tento fakt.

Dle nejnovější studie nepřináší konzumace biopotravin žádné prokazatelné výhody

Nejnovější rozsáhlá studie, studie Smithové et al. (2012), která byla nedávno publikována a v médiích jí byla věnována značná pozornost, uvádí, že konzumace biopotravin nepřináší pro spotřebitele žádné prokazatelné výhody či dopady na zdraví. Například obsah žádaných látek v ovoci či zelenině více závisí na tom, zda byla sklizeň provedena v době zralosti plodu, na počasí, na stáří rostliny, ze které plod pochází, nežli na tom, jaký typ zemědělství byl zvolen. Množství mikronutrientů je také významně ovlivňováno procesy při zpracování základních produktů v konečnou potravinu. Platí pravidlo, že čím méně technologických procesů je potřeba k vyprodukování daného výrobku, tím vyšší obsah přirozených látek je zachován (ale při výrobě lze o některé látky, např. vitaminy výrobek zpětně obohatit, fortifikovat). V této souvislosti je vhodné si připomenout, že biopotraviny se ani nemohou výrazně lišit od těch „normálních“, neboť oboje musí splňovat stejná kritéria daná zákonem o potravinách a tabákových výrobcích č. 110/ 1997 Sb.

Ať už někdo považuje biopotraviny za výborný marketingový tah, či je naopak jejich zarytým zastáncem, jisté je, že myšlenka trvale udržitelného rozvoje a respektování přirozených potřeb zvířat je chvályhodná a měla by být podporována každým zemědělcem, i těmi bez označení „bio“.

Použité zdroje

SMITH-SPANGLER C., Are Organic Foods Safer or Healthier Than Conventional Alternatives? Annals of Internal Medicine, 2012, roč.157 ,č.5, s. 348 – 366.
DANGOUR A. D., Nutritional quality of organic foods: a systematic review. The American Journal of Clinical Nutrition, 2009, roč. 90 č.3, p. 680-685.