Není celiakie jako celiakie aneb nenechte se odbýt

Nikdy by mě nenapadlo, co všechno může s člověkem provést těhotenství a porod. Samozřejmě jsem věděla, že je to velká zátěž na organismus a že díky hormonálním změnám se mohou v těle probudit dlouho skrytá onemocnění. Přesto jsem si nikdy nepřipouštěla, že se to bude týkat zrovna mě.

Když mě po porodu a šestinedělí začaly bolet a otékat klouby na prstech rukou, sváděla jsem to právě na zmíněné hormonální výkyvy a celkovou únavu. V domnění, že to časem přejde, jsem to nijak neřešila a na bolest prstů jsem si tak nějak zvykla. Asi rok od porodu, kdy jsem stále kojila, se ke kloubům prstů postupně nenápadně přidala ještě bolest čelisti, zápěstí, lokte a hlavně kolene.

Ze začátku jsem viděla souvislost s kojením

Stále jsem to celé sváděla na kojení, a proto jsem po 14 měsících kojit přestala s tím, že to zcela jistě pomůže. Nepomohlo. Ba naopak, bolesti se začaly ještě zhoršovat. V tu chvíli bylo jasné, že to bez lékařské pomoci asi vyřešit nezvládnu.

První návštěva lékaře

Při první návštěvě lékaře mi byla rovnou odebrána krev, protože pan doktor pojal podezření, že mi těhotenství vyvolalo revmatoidní artritidu a rovnou mě s výsledky krve poslal na revmatologii.

První krok: odběr krve

Paní doktorka na revmatologii se na mě při návštěvě téměř nepodívala a rovnou udělala nějaké podrobnější revmatologické odběry. Výsledky prý budou za šest týdnů. Na můj dotaz, co mám těch šest týdnů dělat, že už mě to trápí opravdu hodně, mi bylo odpovězeno, že si mám zajít k ortopedovi a ať jím prášky proti bolesti.

Návštěva ortopedie

Ortoped se zaměřil především na koleno, které bylo tou dobou dost oteklé, a veškerý pohyb pro mě nebyl jednoduchý. Pan doktor udělal, co mohl, přes injekci kortikoidů (která zabrala asi na 24 hodin) až po magnetickou rezonanci. Výsledek byl jasný: „Koleno máte v naprostém pořádku.“ Což byla pěkná odpověď, ale kdyby pan doktor věděl, jak vstávám z postele nebo chodím po schodech, určitě by si to nemyslel.

Dal mi ale jednu radu: „Dejte tomu naprostý klid.“ Vzhledem k tomu, že jsem měla doma 15měsíční běhající dítě, to byla opravdu rada nad zlato.

Zpět na revmatologii

Byl čas vrátit se pro výsledky k paní revmatoložce. Místo pozdravu mě rovnou odzbrojila arogantním dotazem: „Tak vy trváte na tom, že máte revma?“ Nějak mi v tu chvíli vyrazila dech a já jen nevěřícně vykoktala, že na ničem netrvám, jen se ve svých 26 letech cítím jako stařenka. Paní doktorka mě fyzikálně vyšetřila, což proběhlo silnými stisky jednotlivých nateklých kloubů. Na mé bolestivé grimasy nijak nedbala.

Artritida to není, máte zřejmě snížený práh bolesti, zvažte psychoterapii

Na konci vyšetření mi stroze oznámila: „Artritida to není, takhle nateklé klouby má kde kdo, vy máte nejspíš snížený práh bolesti a navrhuji vám zvážit psychoterapii.“ V tu chvíli jsem si opravdu připadala jako blázen. Paní doktorka si nejspíš myslela, že mě nejvíc ze všeho baví lítat po doktorech, místo abych byla někde venku se svou malou dcerou.

Léky proti bolesti místo řešení skutečné příčiny

Ještě v šoku jsem odjela domů a přemýšlela, co budu dělat dál. Přeci nebudu pořád brát prášky proti bolesti? Svěřila jsem se s mým problémem švagrové, která je zdravotní sestra, a ta mi doporučila novou praktickou lékařku u nich v práci. Ihned jsem se tam přehlásila a objednala.

Změna praktické lékařky

Paní doktorka si na naši první schůzku vyhradila celou hodinu. Vyptala se mě na celou mou anamnézu, na moje rodiče, prarodiče, alergie, prostě všechno. Řekla, že mi znovu udělá kompletní odběry. Dlouho nahlas přemýšlela nad tím, co všechno nechat nabrat.

Bolest kloubů byla čím dál horší

V tu chvíli jsem jí poprosila, aby mi nabrala i protilátky na celiakii, protože už mě opravdu nic nenapadalo a někde v hlavě mi ze školy uvízlo, že celiakie se může projevovat opravdu různě. Tonoucí, se stébla chytá. Paní doktorka se podivila a řekla, že je to nejspíš zbytečné, když nemám vůbec žádné střevní obtíže, ale pak zhodnotila, že proč vlastně ne.

Asi po měsíci mi paní doktorka volala: „Měla jste pravdu, protilátky proti tkáňové transglutamináze a endomiziu máte pozitivní. Pošlu vás ještě na imunologii.“ Na imunologii opět proběhly další, podrobnější odběry, které diagnózu celiakie taktéž potvrdily.

Odběry na imunologii potvrdily diagnózu celiakie

Při poslední návštěvě u praktické lékařky jsem čekala odeslání na gastroenterologii, aby se diagnóza potvrdila biopsií střeva. To se ale nekonalo, protože paní doktorka prohlásila, že pokud nemám střevní obtíže, je biopsie zbytečná a ať rovnou začnu držet bezlepkovou dietu. Já sice žila v domnění, že se gastroskopií musí diagnóza potvrdit, ale vzhledem k tomu, že vím, co to gastroskopie je, nijak jsem se rozhodnutí paní doktorky nebránila.

Držím bezlepkovou dietu

Začala jsem držet bezlepkovou dietu a asi po 14 dnech jsem zjistila, že si už nemusím brát prášky na bolest. Bolest pomalu ustupovala.

Nyní, držím dietu už pět měsíců a o bolestech kloubů téměř nevím. Vyjdu i sejdu schody bez zábradlí, sednu si na gauč a dokonce i vstanu a udržím v ruce vlastní dítě. Doufám, že za nějaký čas to zmizí úplně a že s druhým těhotenstvím nepřijde ještě něco horšího.

Závěrem

Proč tohle všechno píšu? Protože bych chtěla upozornit na to, že nemusíte mít střevní problémy a přesto můžete mít celiakii. Je to nemoc mnoha tváří a u každého se může projevit trochu jinak. Pokud máte vleklé zdravotní potíže neznámého původu, lékaři vás posílají od čerta k ďáblu, nebo rovnou na psychiatrii, zkuste se zamyslet i nad touto nemocí a nenechte se odbýt…