Makroživiny
Makroživiny jsou základní složkou naší potravy. Mezi makroživiny řadíme cukry, bílkoviny a tuky. Do výživy člověka neodmyslitelně patří i mikroživiny, kam řadíme vitaminy, minerální látky a stopové prvky. Makroživiny konzumujeme v mnohem větším množství než mikroživiny. Makroživiny jsou hlavní složkou potravy.
Sacharidy, nesprávně označované jako cukry, jsou pro náš organismus zdrojem energie. Z jednoho gramu sacharidů tělo vytvoří přibližně 17 KJ. Pokud nejsou zásoby spotřebovány, ukládají se v podobě tuků. Sacharidy by měly pokrýt asi 55 - 60 % doporučeného denního energetického příjmu. Zbytek pokryjí tuky a bílkoviny. Sacharidy dělíme na jednoduché (mono a oligosacharidy) a polysacharidy podle počtu cukerných jednotek, které je tvoří z chemického pohledu. Další skupinou jsou složené sacharidy obsahující ve své struktuře i jinou sloučeninu. Mezi nejznámější jednoduché sacharidy patří například sacharóza a laktóza. Laktóza, označovaná jako mléčný cukr, je přítomna v mléce a dále se dělí na galaktózu a glukózu (monosacharidy). Sacharóza, kterou si sladíme čaj nebo kávu, je označována jako cukr řepný. Sacharóza je složena ze dvou glukóz. Mezi nejznámější polysacharidy řadíme například škrob, který najdeme v bramborách. Všeobecně sacharidy najdeme ve výrobcích z obilovin, například v pečivu a těstovinách, a dále v již zmíněných bramborách nebo rýži. Také ovoce obsahuje sacharidy a mnoho dalších potravin.
Bílkoviny, neboli proteiny, jsou pro tělo důležité především jako stavební materiál. Jsou složeny z aminokyselin. Aminokyselin je celá řada a některé si tělo nedokáže vytvořit. Proto je důležité při výběru stravy dbát na pestrost. V našem příjmu by měly zastupovat asi 15% energetického příjmu. V dětství, v těhotenství, v období kojení a během rekonvalescence, či v období některých onemocnění, se potřeba organismu na proteiny zvyšuje. Hlavním zdrojem bílkovin je maso a masné výrobky, ryby, vejce, ale i mléko a mléčné výrobky. Nezapomínejme ani na luštěniny a výrobky z nich, jako je sojové maso apod, které by taktéž neměly v našem jídelníčku chybět. Pro člověka jsou cennější živočišné proteiny, které více odpovídají potřebám našeho organismu.
Tuky, odborněji lipidy, jsou taktéž pro tělo důležitou složkou potravy. Tělo tuky přeměňuje na energii, ale zdaleka to není jejich jediná funkce. Díky lipidům jsme schopni vstřebat několik základních vitaminů a taktéž jsou nepostradatelné jako stavební materiál, například pro buněčnou membránu. Jsou nositelé chuti a vůně. Doporučený příjem je okolo 30%. Po chemické stránce jsou velmi různotvárné a řadí se do několika různých skupin. Některé složky tuků jsou pro tělo esenciální, musíme je tedy přijímat v potravě. Lipidy jsou obsaženy zejména v rostlinných olejích, tučném mase, smetaně, másle, sádle, oříšcích, tučných rybách a v dalších potravinách. Některé tuky bychom měli preferovat nad jinými. Při vaření je vhodné preferovat rostlinné oleje, zejména pak řepkový olej. Studenou kuchyni necháme provonět olivovým olejem. Tučné ryby, jako například losos, představují vhodný zdroj tuků. Nikdy nepodceňujme příjem tuků, jsou stejně důležité jako jiné složky potravy, ale naučme se mezi nimi vybírat.
Tělo dokáže tvořit energii i z ethanolu, který je obsažený v alkoholických nápojích. Z 1 g získá 29 KJ. U lidí, kteří často pijí alkoholické nápoje, se ethanol stává nezanedbatelnou složkou v příjmu energie.
Jiné nároky nejen na makroživiny, ale i mikroživiny, bude mít batole, sportující muž nebo důchodkyně. Příjem stravy není lehké ani vhodné paušalizovat. Důraz bychom měli klást na pestrost stravy a vhodný výběr potravin. Každý den bychom měli tělu dodat tolik energie, kolik opravdu potřebuje. Není vhodné energetický příjem zvýšit nad naše potřeby, nebo naopak jíst nedostatečné množství. Vhodnou stravu je nutné doplnit o pohyb, který je pro tělo taktéž nepostradatelný.
Citace
BLATTNÁ, Jarmila, Jana DOSTÁLOVÁ, Ctibor PERLÍN a Petr TLÁSKAL. Výživa na začátku 21. století aneb o výživě aktuálně a se zárukou. Praha: Společnost pro výživu, 2005, s. 6-12. ISBN 80-239-6202-7.
Autor článku: Nikola Trenzová, vydáno 2. 11. 2012
Přidat komentář